Únor 2008

Mindík

25. února 2008 v 17:56 | Minda |  Moje zvířátka
Doufám, že jsem o tom už někdy psala. Na naší zahradě šéfují čtyři kočky. Jejich jména jsou Mindík, Macík, Sibirka a Pusík. Zajímavý jména...ale pořád lepší než třeba Hubert nebo Vašek... nemám ráda, když se kočky jmenují lidskými jmény... nebo mají jména, co si nejsou schopni zapamatovat ani jejich páníčci(to už jsou domácky rodokmenky -domácí kočky s rodokmenem a potvrzením plemene- ale to už sem nepatří). Postupně sem budu psát o všech mojich kocouřících...


Tak o Mindíkovi::
Mindík je bigboss. Je mohutný (zlé jazyky tvrdí, že tlustý) a žravý. Teď by se zdálo, že mluvím o nějakém britíkovi, který se celý den válí na gauči a je to velký mazel... ale jak jsem už řekla, moje kočky žijí výhradně na zahradě(nejen na naší). Mají plnou svobodu a žijí, kde se jim zachce. Můžou dělat, co chtějí, můžou jíst, co chějí a vůbec dělají vše jen podle sebe. Jsou tedy tyhle číči opravdu "moje"? Otázka zní, zda může člověk kočku vlastnit. Člověk nevlastní kočku, kočka vlastní člověka. Tedy aspoň v mém případě. Podle mnoha dalších kočkařů to tak je... protože si naše kočky mohou vybrat domov, mohou kdykoliv odejít. Díky tomu už několik koček opustilo naší zahradu(Megí, Mikýk, Moura, Bláznivka a Lilinka někdy chodí k nám, ale už nám nepatří. Tráví více času pryč, než u nás.). Nic je tu nedrží, žijí tu ne proto, že by musely(jako kočky, které žijí celý život v bytě a nemohou ven), ale proto, že jim to vyhovuje. Jestli tedy existuje přátelství mezi kočkou a člověkem, mohu tvrdit, že já a moji kocouřové přátelé jsme. Ale zpátky k Mindíkovi. Není to mazlík, ani pokojový tygr. Když se mu něco nelíbí, kouše a škrábe. Ale není to ani vzteklá bestie. Dokáže kousnout s mistrnou přesností. Nikdy neprokousne kůži, i když by toho byl velmi dobře schopen. Jednou jsme jeli k veterináři, bylo to poprvé, co Mindík někam jel. Bylo mu tehdy půl roku. Celou cestu strašně mňoukal, on je totiž Mindík taky strašný strašpytel. Když jsme tam přijeli, byl Mindík vystrašený a nechtěl vůbec vylézt ven z přenosky. Když jsme veterináře varovali před kousáním, odvětil, že tuhle rukavici neprokousne ani pes. Strčil ruku v rukavici do přenosky a v tu chvíli ji zase vytáhl ven - náš kocourek rukavici prokousl a veterinář si musel zavázat prst. Pak Mindík ještě předvedl představení včetně zběsilého úprku po celé ordinaci, kdy už byl částečně v narkóze. Nakonec usnul pod stolem. Od té doby Mindík nesnáší přenosku, veterináře a všechno, co s nimi souvisí. Ale Mindík, přestože umí kousnout lépe než pes, mě nikdy nekousl do krve, ani mi nestrhl kůži. Dokonce mi po bolestivém stisku jeho ostrých zubů nezůstal na ruce ani škrábanec, ani sebemenší stopa po kousnutí. Zato drápky si Mindík tak nešetří. Klidně škrábne přes celou ruku a do krve, kdykoli si myslí, že jsem něco přehnala. Například nedala mu jídlo do misky do 20 vteřin, nebo ho umístila někam, kam nedosáhne, nebo by se musel ponižovat. Proto není radno si s Mindíkem zahrávat...ale jinak je neobyčejně milý. Přiběhne jako první ze všech kocourů, důkladně se mi otře o nohy a dívá se na mě svýma zlatýma očima. Když to nezabere, otírá se o mě ještě víc a olizuje se. Pak začíná kousat a v poslední fázi i škrábat. K poslední fázi obvykle nedojde, jelikož se mezitím konečně uráčím mu dát krmení. Miluje mlíko a tiše ho líže, ne tak zbrkle a s mlaskáním jako koťata, ale vznešeně a pomalu jako urozený kocourek. A jak vůbec Mindík vypadá? Je šedý, ani světlý, ani tmavý, ale spíš dotmava. Má bílé "ponožky", bradu a náprsenku. Taky má flíček na hřbetě nosu, jako kdyby nepozorný malíř mávnul štětcem. Jenže tahle tečka je někdy úplně neviditelná. Je to jen malý flíček o něco malinko světlé srsti, takže není někdy vidět. Nemá žádnou kresbu nebo proužky. Oči má zlatožluté, velké a orámované černými linkami, takže se umí dívat neuvěřitelně chytře, roztomile, ale i divoce.

Medvěd a zajíc(bajka)

18. února 2008 v 10:16 | Minda |  Moje tvorba pro vás
´1.Medvěda vzbudila brzy zrána
kdesi v dáli krákající vrána.
Když potom vylezl z pelechu ven,
věděl, že dnes bude přešťastný den.

2.Hned našel hromádku zralých jahod,
které mu přišly náramně vhod.
Však ležet je na místě klidně nechal,
pro další dobroty rychle spěchal.

3.Myslel, že když má ten přešťastný den,
může být mlsný a přebírat jen.
Za chvíli medvěd už začal bručet,
v břiše mu začalo hlady kručet.

4.Proto chtěl mladého zajíčka ulovit
a velkou hostinu tímto jen zahájit.
Zajíc však náhle se neobjevil,
medvěd už docela hladový byl.

5.Když našel velmi malého zajíce,
říkal si, že počká na větší více.
Pak pustil malého zajíčka hnedle
a číhal na větší ve stínu jedle.

6.A medvěd čekal a čekal jen,
zřejmě už neměl však přešťastný den.
Protože už pranic neulovil,
celý den poté hladový byl.

7.Proto ať každý kdo medvěd je či není,
nese pro příště toto poučení:
Žádný vrabec neuletí z hrsti tvé,
holub však na střeše tak snadno ulétne.


Devátý strip

10. února 2008 v 17:35 | Minda |  Komix Minda (stripy)

Osmý strip

10. února 2008 v 17:33 | Minda |  Komix Minda (stripy)

Třesavka sekáčovitá

7. února 2008 v 12:25 | Minda |  Zvířata
Třesavka sekáčovitá
Třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides) je pavouk z čeledi třesavkovití. Díky délce a podobě svých končetin vzhledově připomíná sekáče, přestože na rozdíl od sekáčů nemá spojenou hlavohruď a zadeček. Třesavky si staví nepravidelné řídké sítě a když jsou vyrušeny, zastrašují nepřítele rychlým kmitáním těla. Odtud také pochází jejich název.
Třesavka sekáčovitá se živí škodlivým hmyzem. Její jídelníček se skládá převážně z dvoukřídlého hmyzu, např. komárů.Zbarvena je podobně jako její větší příbuzná, třesavka velká, tedy je nevýrazná, světle hnědá, s nádechem do šedé barvy.

Zdroj obrázku: www.biolib.cz
Zdroj textu: má tvorba na Wikipedii