Říjen 2008

Moje cesta blogováním

19. října 2008 v 11:27 | Minda |  O mně
- můj první blogový článek: 29.6.2006 (Úvod na Cheesblogu)
- můj první blog: Cheesblog (ještě stále existuje, můžete se podívat zde: www.chees.blog.cz)
- důvod založení tohoto blogu: byla jsem přizvána, abych jakožto spolumajitelka blogu trošku zapracovala... a chytlo mě to :-)
- Cheesblog existoval cca tři měsíce (nebo spíš byl aktivní, jinak existuje dodnes)
- poté byl založen tento blog, 6.10.2006
- tento blog jsem vytvořila jako pokračování časopisu Magická Duha, jehož jsem byla šéfredaktorkou a který jsem byla musela ukončit
- kromě názvu a pár rubrik, které jsou už většinou neaktivní, jsem úplně přeměnila základní myšlenku, takže dnes je to něco úplně jiného, než na začátku
- myslím, že žádný ze "starých známých" čtenářů na tento blog už nechodí (a to je většinou tím, že už ani svůj blog nemají, tudíž se i o tento přestali zajímat :-))
- dalším mým blogem byl Pamplemousse (www.pamplemousse.blog.cz)
- jeho datum založení si nepamatuji a je již smazán
- byl to blog mě a mých dvou kamarádek
- no a dalším, v současné době dalším aktivním blogem je www.warriorcats.blog.cz

- ten jsem založila 12.1.2008 z důvodu přeložení warriorcats.com
- bohužel je právě tento blog nejčastěji kopírován - závistivci si rádi zkopírují něco, co někoho jiného stálo mnoho úsilí i času
- takže v současné době spravuji dva blogy - www.warriorcats.blog.cz a www.magicrainbow.blog.cz

Můj kocour - Macík

18. října 2008 v 12:26 | Minda |  Moje zvířátka
Ať už jste četli článek o Mindíkovi nebo ne, měli byste vědět, že naší zahradě vládnou čtyři kočice - teda kočice je to jen jedna, zbytek jsou kocouři. Jedním z těchto kocourů (a také největší mazlík) je Macík.

Macík se narodil jenom díky naší naivitě. Když se naše domněnka "Vykastrované kočky, nevykastrovaní kocouři = žádná koťata" nepotvrdila, naopak byla obrácena naruby, přivedl si Mindík, tehdy ani ne roční kocourek svojí vyvolenou, divokou kočku Bláznivku, která nám vrhla dvě koťátka. Bláznivka se u nás usídlila i s Lilinkou a Micinkou, jak se tehdy koťata jmenovala (až později jsme Micinku museli přejmenovat na Macíka, neboť "Míca" by se pro kocourka moc nehodilo. Přesto se z Mácy stal mazlík, úplně bez kocouří povahy. Ani trochu dominantní nebo agresivní. Zkrátka Micinkovská povaha :-)). Bohužel se Bláznivka jednoho dne lekla cizího pachu naší sousedky u kočičího domečku a odnesla koťata neznámo kam. Bylo to samozřejmě zklamání, ale za měsíc nebo dva se všechny tři kočky vrátily. Blázňa se nenechala chytit a proto jsme jí neodvezli na kastraci. Proto jsme později měli další koťátka, ale o těch budu psát až někdy příště. A teď se vrátím k Macíkovi a Lilince. Byla to opravdu výstavní micátka. Stříbřitě šedý kocourek se světlejšími proužky, žlutýma očima, bílými tlapkami a náprsenkou a mourka s výraznou kresbou tenkých proužků a zlato-žlutýma očima. A nejen krásná, ale i výborná povahou. Macík, jemný přátelský a mazlivý kocourek, a Lía, rychlá, milá a všetečná kočice. Macík se vzhledem nesmírně podobal své "tetě" (kočky moc na příbuzenské vztahy nedbají) Megí, jen měl navíc bílé tlapky a náprsenku. Povahou byl však úplně jiný. Nebyl tak zbrklý, byl mazlivější, měl rád jiné věci, jiné jídlo, nepanáčkoval, pokud nemusel a spostu dalších věcí. Máca měl také vždycky v oblibě několik věcí - slunce, truhlíky,
dobré jídlo, houpačky a většinou i hlazení. Je to jedna z těch koček, které dokážou získat to, co chtějí, a ještě něco navíc. Když mu dám jídlo, vím, že ho někdy odmítne. Pak bude žadonit o další a dělat, že bude raději o hladu, než jíst tohle. Jakmile se však ztratím z dohledu, s chutí odmítnuté jídlo spořádá a vylíže misku. Když se Mácovi nelíbí hlazení, ztuhne a upřeně se na mě podívá. Poté ho musím pustit a on uteče, načež si obvykle lehne o kus dál a očekává, že ho budu hladit znova. Macík je také velký strašpytel, stejně jako ostatní kocouři. Cestu k veterináři jenom přetrpí, strašlivě mňouká a vytahuje packy z přenosky mezi mřížemi v marné snaze se něčeho chytit. U veterináře se pokouší utéct, případně vyskočí na nejvyšší kus nábytku v ordinaci, kde se vykonat nějaké dílo zkázy a pokud možno shodit co nejvíce věcí. K veterinářově i Macíkově smůle jezdíme s tímto kocourkem k doktorovi dost často (no to se říct nedá, ale častěji než s jinými Mícami) - má neustále nějaké škrábance, kousance a podobné problémy. Ne že by jsme ho vozili s každým škrábnutím, ale velké hnisavé rány nebo seknutí do oka jsou přece jen nad naše síly. Máca se pere stejně jako jiní kocouři (i když sám nikoho nenapadá, pokud nemusí), jenže obvykle si ze souboje odnese nějaký šrám. Přesto nemá žádné jizvy, což je docela div. Jak už jsem se zmínila, kocouřík zbožňuje houpačky. A to vechny, na kterých se udrží. Měl obzvlášť rád starou bílou houpačku, na které sedává několik lidí. Vždycky na ní vyskočil, tím jí rozhoupal a pak už jen spokojeně seděl. Jednou měl smůlu, neboť táta si na tuhle houpačku lehnul, aby si odpočinul, a kocourek v domnění, že se pohoupe, mu skočil na břicho. Oba byli mírně v šoku. Macík používal houpačku nejen jako houpačku, sedátko, lehátko či vyhřívátko, ale i jako škrabadlo. Protože si o ní neustále brousil drápy, brzy jí roztrhal, takže jsme si pořídili novou. Ta se zpočátku Mácovi vůbec nelíbila a odmítal ji používat. Nakonec si na ní zvykl a občas se houpe. Dalším jeho útočištěm je truhlík s muškáty, které s radostí zalehává a vytváří si tak pohodlnou postel. Někdy se však stane, že když skáče na okno, truhlík z úzkého parapetu spadne a Macík taky. Díky své mrštnosti dopadne kocouř na všechny čtyři, ale truhlík bohužel ne. proto jsme truhlík v kuchyni začali přidělávat k oknu, aby se nezřítil. Mimo jiné jsme také okno upravili tak, že na zimu na parapet dáváme odřezek červeného koberce. Máca si tak může posedět na koberci, aniž by mu byla zima na polštářky tlapek. Za to se nám odměňuje spokojeným přešlapováním a vrněním. Přede jako motor, dokonce skoro hlasitěji, než vrčí Sibirka, když jí rohlík. Macík se v poslední době začíná toulat. Už jsme si mysleli, že odešel, když se na autobusové zastávce vyřítil odněkud z křoví a hlasitě mňoukal. Pak se k nám na nějaký čas vrátil, ale toulal se zas. Teď u nás zase přebývá a vypadá moc spokojeně. Vzhledem k tomu, že už ho žádná kočka nevytlačuje (Pusíka jsme vykastrovali), nejspíš u nás zůstane. No, ale to by už o Macíkovi stačilo. Ještě se chystám psát o ostatních kočkách, ale protože je jich 10 (máme už jen 4), bude to chvíli trvat. Tak se těšte! :-)


Máte doma Antquarium?

10. října 2008 v 10:10 | Minda
Ne, není to překlep, skutečně jsem napsala Antquarium, nikoli Aquarium. Někdo možná ví, o co jde, ale někdo o novém vynálezu a "dárku pro každého" ještě neslyšel. Co to takové antkvárko je? Je to skleněná nádoba naplněná zvláštním gelem (obsahujícím živiny i vodu v potřebném množství a zároveň s unikátními vlastnostmi - ani ve stavu beztíže nezmění tvar a nerozdrtí vaše svěřence). Jestli jste četli závorku, budete se možná divit, jací svěřenci to budou. Možná vás to nepřekvapí, pokud umíte anglicky a přeložíte si slovo ANT - tedy mravenec. Je to šílené, ale právě k chovu mravenců slouží tato gelová nádobka. Můžete si zakoupit třeba FOREST ANTIQUARIUM (obsahuje i rostliny) nebo MAXI ANTIQUARIUM (to snad nemusím vysvětlovat :-)) či ANTQUARIUM LEDIZED (podsvícené modrým světlem) nebo TURBO mravece (když se vám nechce trávit hodiny v mraveništi chytáním tohoto hmyzu). Dalšími výkřiky vynálezecké módy jsou Plantarium a Beachworld (Plantarium je gel s rostlinami a Beachworld akvárko, ve kterém nemusíte krmit zvířátka ani vyměňovat vodu ani nic, je plně soběstačné) nebo H-Racer (model auta poháněného vodíkem, viděla jsem jako jediné z toho všeho na vlastní oči).

Šílené? Možná.
Módní? Nepochybně...

Zdroj obrázků: http://www.antquarium.cz/




Botanický výlet do NPR Praděd

8. října 2008 v 8:08 | Minda |  Referáty
NPR Praděd patří k nejbohatším botanickým lokalitám v ČR. Roste zde téměř 500 druhů rostlin. Vyskytuje se tu mnoho subalpínských i alpínských biotopů - travnaté porosty, mnoho typů trávníků, vegetace v karech, horské a klenové bučiny, listnaté křoviny, prameniště, nivy, kapradinové smrčiny, olšiny a další. Roste zde spousta ohrožených druhů a několik endemitů : zvonek jesenický, lipnice jesenická, hvozdík kartouzek sudetský, zvonek vousatý a jitrocel černavý sudetský. Zvonek jesenický je stenoendemit, který se vyskytuje v přírodě pouze u Petrových kamenů. Je blízce příbuzný se zvonkem českým rostoucím v Krkonoších. Tato maximálně dvacet centimetrů vysoká rostlinka se přizpůsobila kyselým fylonitovým půdám, velké nadmořské výšce a nepříznivému klimatu. Přesto se neubrání lidem a invazním druhům rostlin. Proto jsou Petrovy kameny znepřístupněny veřejnosti a populace rychle se šířících druhů jiných rostlin jsou redukovány. Lipnice jesenická je dalším endemitem v oblasti Petrových kamenů. Opět se váže na fylonit, roste ve skalním štěrbinám. V minulosti byla populace lipnic velmi poškozená, ale podařilo se stabilizovat počet rostlin na něco málo přes stovku. Hvozdík kartouzek sudetský je endemitem ve Velké Kotlině, dosahuje výšky 15-25 cm. Od hvozdíku kartouzku, v Evropě velmi běžného druhu, se liší především barvou a velikostí květenství. Zvonek vousatý je sice také endemit, ale vyskytuje se v celých Jeseníkách. Je také znakem CHKO Jeseníky. "Vousatý" se jmenuje podle chlupů, které rostlinu pokrývají. Dorůstá až velikosti 30 cm. Dalším endemitem je jitrocel černavý sudetský, který se vyskytuje ve Velké Kotlině.