K výslovnosti jmen:
Icesiersha - Ajs sajerša
Draecan - Drejkn
Ghrinphelké - Grinfelké
delph - delf (míra využívaná draky, v přepočtu přibližně 2,28 cm)
"Siery, nedělej drahoty!"
"Ne a ne a ne. Žádné drahoty nedělám. A neříkej mi Siery," ohradila se rozčileně mladá dračice.
"Poleť, co ti to udělá, Sie...Icesiersho."
"Co mi to udělá? Až na to, že proletíme nad Propastí vůbec nic!" ledová dračice přímo soptila vzteky až její tvář dostala červený nádech, takže kovově modré šupiny teď působily poněkud fialově.
"Ty se bojíš!" zašklebil se vítězoslavně Draecan.
"Já a strach? Copak jsem mládě?!" odsekla nazlobeně.
"Já bych řekla, že ano," ozval se za jejími zády důvěrně známý hlas. Aniž se musela otáčet, věděla, o koho jde. Ghrinphelké. Mladá dračice, jen o několik delphů vyšší než Icesiersha a Draecan. Ale dospělá. A tudíž pěkně protivná. Oba mladší draci téměř současně protáhli obličej. "O čem jste to tady mluvili?" vykouzlila Ghrin okouzlující úsměv.
"O ničem!" prskla Icesiersha. Bleskurychle roztáhla křídla a obdivuhodnou rychlostí prolétla vzduchem jako vystřelený šíp. Draecan vylétl za ní.
"SSSSIIIIEEEERRRRYYYY!!!!" křičel do ochraptění. Ale dračice ho neslyšela. A vlastně ani slyšet nechtěla.
Ghrinphelké chvíli stála jako opařená. Pak se trochu vzpamatovala a uvědomila si, že stát jako opařená není dost důstojné. Z rozpaků si začala urovnávat blány na křídlech.
Icesiersha mezitím letěla jako blesk. Šupiny se jí leskly, jak na ně dopadaly ledové krystalky a díky obrovské rychlosti jí bodaly do křídel jako milion jehel. Ale dračice to nevnímala. Užívala si let a dýchala mrazivý vzduch, který jí svíral plíce. Krajina se najednou převratně změnila a před Icesiershou zel obrovský kráter plný žhnoucí lávy. Propast.
Draecan se pokusil dračici dostihnout. Přitiskl křídla k tělu a letěl jako blesk. Na tempo rozčilené Icesiershy to však nestačilo. Měla náskok. Vylétl tedy výš, aby měl dobrý rozhled a viděl, kam letěla. Několika pomalými pohyby se vynesl do výšky a rozhlédl se. Když jí zahlédl, jeho křídla se úlekem zastavila ve vzduchu. Dračice mířila do Propasti.
Icesiersha letěla překvapivě jistě. Když měla vztek, sedávala na skále a pozorovala žhavou lávu. Propast všechny ledové draky děsila. Ale jí ne. Tvrdila, že se jí bojí, ale nebyla to pravda. Ve skutečnosti jí fascinovala a přitahovala. Kdyby to ovšem někomu řekla, byla by vyloučena ze společenství ledových draků. A kam by pak šla? Propast byla místem patřícím lávovým drakům. Ti by jí nikdy nepřijali. Icesiersha dosedla na skálu a pozorovala jezero lávy. Pak jí napadlo něco bláznivého. Roztáhla křídla na maximum a odrazila se. Plachtila těsně nad lávou. Užívala si horký vzduch a dobrodružství. Už se dostala do poloviny Propasti. Ucítila, že se pod ní něco děje, ale nevěnovala tomu pozornost. Vtom se hladina otevřela. Z díry vyrazilo ohnivé monstrum a vychrlilo plamen. Lávový drak. Icesiersha zpanikařila. Přitiskla křídla k tělu a chystala se vyrazit do vzduchu. V tu chvíli však ucítila palčivou bolest, jak se ostré zuby lávového draka zařízly do blány na levém křídle. Zařičela a vypálila na něj ledový plamen. Drak se stáhl, ale Icesiersha nedokázala vzlétnout. Z roztřepeného okraje křídla jí stékaly pramínky krve. Bojovala sama se sebou a zoufale se snažila vzlétnout dřív, než ji pohltí láva.
"Siery!" uslyšela výkřik. Icesiersha se ohlédla a uviděla Draecana. Blížil se k ní obdivuhodnou rychlostí a oči mu plály. Řítil se těsně nad hladinou. Najednou z lávy vyrazil další lávový drak a strhl ho do Propasti. Icesiersha se jen bezmocně dívala a snažila se udržet nad hladinou. Cítila, jak se jí zatmívá vidění a klesá dolů jako kámen.
Tma. Samá tma. Možná by mohla otevřít oči. Hlava jí bolela jako střep. Pomalu otevírala oči a rozhlížela se. Co se stalo? Jak se tu ocitla? Chtěla se zvednout, ale bolest v levém křídle jí přinutila si zase lehnout. Křídlo. Létání. Ale kam? K Propasti? Propast. Láva. Draecan. Pomalu se rozpomínala. Zavřela oči. "Sssssiery...", poslouchala šumění ve vlastní hlavě, "Sssssiery." Počkat. Teď už to znělo trochu moc reálně. "Siery!!!!"
Icesiersha vyskočila jako na pružince. Vmžiku byla na nohou. Před ní stál Draecan. "Draecane?"
"Copak? Už ani nevíš, jak se jmenuju?" dobíral si jí. Starý dobrý Draecan. Akorát se trochu posmutněle usmíval. A v očích mu svítila obvyklá jiskra trochu pohasle.
Z Icesiershy rázem vyprchala radost. "Co se děje?" zeptala se zmateně.
Draecan pokynul směrem k jejímu křídlu. Icesiersha se podívala. Blány byly spálené a celé křídlo sežehnuté.
"Už nikdy nepoletím." Strohý fakt. Nedokázala tomu uvěřit. Nedokázala se na své křídlo dívat. Byla bez křídel. To byla daň za to, že nebyla ledový drak celým srdcem. Hrdlo se jí sevřelo. Být bez křídel je ta nejhorší věc, co se drakovi může stát. Nelétající draky společenství vyloučí, protože jsou jen přítěž. Nebo je rovnou zabijí - a udělají jim tak službu, aby zemřeli rychle a nemuseli potupně umírat pomalou a velmi bolestivou smrtí.
"Ale ano."
Oba draci se otočili a uviděli Ghrinphelké. Usmála se na Siershu. V drápech svírala nějakou nazelenalou neforemnou hroudu. Ghrinphelké hmotě pokynula a ta se ztvarovala do blány. Neviditelným pohybem se vznesla do vzduchu a přilnula ke zbytkům Icesiershina křídla. "Jadmalitová pryskyřice!" vydechla Siery. "Ghrinphelké! Já...," nedokázala mluvit. Samým štěstím jí vhrkly slzy do očí. "Ghrinphelké! Já... já... budu LÉTAT!"
