Prosinec 2008

Ať žije tablet!

30. prosince 2008 v 15:12 | Minda |  Moje tvorba pro vás
Destičku s elektronickým perem mám na stole už pár let (ehm.. asi dva roky). Teprve nedávno jsem si řekla, že se přece musí hodit k něčemu lepšímu, než jen jako nahrážka myši, která je vybitá (máme bezdrátovou, která má poměrně velkou spotřebu energie). Když jsem viděla překrásné výtvory Carrie (www.mrkvicka-hvezdicka.blog.cz, www.warriors-of-roseclan.blog.cz) a pokoušela jsem se je nenápadně napodobit, setkala jsem se s nečekaným odporem myši. Vší silou mi cukala kurzorem, takže to vypadalo, jako kdybych při kreslení dostala neovladatelnou škytavku. Tyto velmi fascinující výtvory nevypadaly jako kočky ani vzdáleně. Spíš jako krtince s očima. Tak jsem se jednoho dne odhodlala a popadla do spárů tableťácké pero. Za chvíli jsem si tiskla obrázky, které jsem pak zkoušela obkreslovat pod fólií destičky tabletu. Nedopadalo to moc slavně, ale po třetím obkresleném obrázku jsem začala patlat sama. Najednou jsem zjistila, jak je to snadné. Ruka jako kdyby sama nacházela správné linie. Když je náhodou nenašla, mohla jsem "pokaženou" část smazat. K tomu jsem mohla kreslit linky tlustší i slabší, podle toho, jak jsem tlačila na pero. No, umělecky to příliš nevypadá, ale jako kočky ano. To je vážně vynález. Kdo se chce grafice, zvláště kreslení na PC, věnovat, ať si tuhle šikovnou věcičku pořídí.

Můj první tableťák-Idefix:


































A tady konečné kočičí výtvory:
























Jak vypadá tablet?

















Zdroj obrázku tabletu: ovsem.net

Hypnóza

27. prosince 2008 v 12:37 | Minda |  Chvíle inspirace
Skoč.
Srazím si vaz!
Skoč.
Nedokážu to!
Skoč.
Mám strach!
Skoč.
Nesmím skočit!
Skoč.
Já prostě nemůžu!
Skoč.
Nemám odvahu!
Skoč.
Já nechci!
Skoč.

Tak já tedy skočím.











































Zdroj obrázku: hippohostel.com

Co je to...?

27. prosince 2008 v 9:14 | Minda |  Chvíle inspirace
Co je to štěstí?
Co je to nenávist?
Co je to láska?
Co je to žal?
Co je to přátelství?
Co je to bolest?

Co je to svět?


Zdroj obrázku: photobucket.com

Vánoce, Vánoce odcházejí...

25. prosince 2008 v 20:05 | Minda |  O blogu
Jsem šťastná jak blecha v kočičím kožichu, jak prase v žitě, jako... ale dost už těch přirovnání, stejně vás to nezajímá, co? :-D... tak co jsem dostala k Vánocům? Mnoho knih, klec pro mé budoucí osmáky degu s plným vybavením :-), dva živé sumečky (nejspíš peřovce) a ještě dalšíí a další skvělé věci. Ale největší dárek byl zcela nečekaný a byl to nejkrásnější dárek, který existuje...
Po třech letech se vrátila Miki. Překrásná kočička, kterou jsem už tři roky neviděla. Netušila jsem, kde je, zda žije a ani jak. Svobodné kočky žijící na naší zahradě mají totiž zcela volný život. Mohou žít kdekoliv, mohou kdykoliv odejít. Nejsou naše, protože kočku nelze vlastnit. Narodily se u nás, vybraly si nás, ale nepatří nám. Ten, kdo takovéhle přátelství se zvířetem nezažil (má nějaké "domácí" zvíře), nemusí vždy pochopit, v čem spočívá krása tohoto vztahu. No ale musím se vrátit k Mikýkovi, jak kočičce říkáme. Zcela bez důvodu se vrátila na jediný den. Na Vánoce. Po třech letech. Není to zvláštní? Vázala se k nám nejspíše také silným poutem, které nepřerušila ani poté, co jsme jí tři roky neviděli... mohla jsem se radostí zbláznit... Miki je živá a zdravá. V dobrém stavu, žije u lidí (podle jejího chování) a pamatuje si na nás... to je jednoduše... úžasné!

Vzkazy do nového roku? :o)

25. prosince 2008 v 10:20 | Minda |  Tak tohle stojí za to!
Několik vzkazů, abyste se v roce 2009 neztratili :-D...

Zdroj fotek pro fotomontáže: www.mojefoto.net























Kopytlíkův příběh - 5.část

25. prosince 2008 v 9:14 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Další část...

Kopytlíkův příběh - 4.část

24. prosince 2008 v 18:55 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Část příběhu.... malá, ale aspoň něco.

Kopytlíkův příběh - 3. část

23. prosince 2008 v 8:01 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Další pokráčko, navazující na příběhy od Kei a události, které se staly...

Jak na animaci

20. prosince 2008 v 19:53 | Minda |  Návody na grafiku
Jak na opravdovou animaci? Tak zaprvé si musíme uvědomit jednu věc - animace se skládá ze dvou částí a budeme na ní potřebovat dva programy. Další možností je použít jen jediný program (ale já zůstávám u starého dobrého "dvojitého" provedení...).

Zaprvé
- program na vytvoření obrázků animace - na to můžeme použít v podstatě jakýkoliv grafický program, klidně i Malování, ale já používám Photoshop :-)
Zadruhé - program na složení obrázků dohromady, aby se "promítaly" rychle za sebou a působily dojem pohybu - já používám starý dobrý MGA (Microsoft Gif Animator)

No a teď už k samotnému postupu. Obrázky můžeme jednoduše nakreslit nebo nasnímat z obrazovky klávesou Print Screen (Prt Scrn). Poté je uložíme ve formátu GIF, což je formát animací. Z tohoto důvodu bych Malování nedoporučovala - příliš zkresluje obrázky v gif formátu, takže jsou rozmazané!!! Poté si stáhneme Microsoft Gif Animator. Stáhnout ho lze zde: http://www.slunecnice.cz/sw/ms-gif-animator/stahnout/. Měla by se vám nahoře objevit lišta ohledně stažení. Pokud se neobjeví, klik zde: http://www.slunecnice.cz/sw/ms-gif-animator/stahnout/1/.

Nyní máte program Microsoft Gif Animator. Jak s ním pracovat?














Kopytlík - 2.díl - Osage!

13. prosince 2008 v 16:57 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Druhý díl příběhu.

Kopytlík - 1.část - ukázka z příběhu

12. prosince 2008 v 15:01 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Tak tu mám maličkou ukázku, jenom začátek Kopytlíkova příběhu... klikněte na Celý článek.

Příběh ledové dračice

10. prosince 2008 v 14:20 | Minda |  Moje tvorba pro vás
K výslovnosti jmen:
Icesiersha - Ajs sajerša
Draecan - Drejkn
Ghrinphelké - Grinfelké
delph - delf (míra využívaná draky, v přepočtu přibližně 2,28 cm)

"Siery, nedělej drahoty!"
"Ne a ne a ne. Žádné drahoty nedělám. A neříkej mi Siery," ohradila se rozčileně mladá dračice.
"Poleť, co ti to udělá, Sie...Icesiersho."
"Co mi to udělá? Až na to, že proletíme nad Propastí vůbec nic!" ledová dračice přímo soptila vzteky až její tvář dostala červený nádech, takže kovově modré šupiny teď působily poněkud fialově.
"Ty se bojíš!" zašklebil se vítězoslavně Draecan.
"Já a strach? Copak jsem mládě?!" odsekla nazlobeně.
"Já bych řekla, že ano," ozval se za jejími zády důvěrně známý hlas. Aniž se musela otáčet, věděla, o koho jde. Ghrinphelké. Mladá dračice, jen o několik delphů vyšší než Icesiersha a Draecan. Ale dospělá. A tudíž pěkně protivná. Oba mladší draci téměř současně protáhli obličej. "O čem jste to tady mluvili?" vykouzlila Ghrin okouzlující úsměv.
"O ničem!" prskla Icesiersha. Bleskurychle roztáhla křídla a obdivuhodnou rychlostí prolétla vzduchem jako vystřelený šíp. Draecan vylétl za ní.
"SSSSIIIIEEEERRRRYYYY!!!!" křičel do ochraptění. Ale dračice ho neslyšela. A vlastně ani slyšet nechtěla.
Ghrinphelké chvíli stála jako opařená. Pak se trochu vzpamatovala a uvědomila si, že stát jako opařená není dost důstojné. Z rozpaků si začala urovnávat blány na křídlech.
Icesiersha mezitím letěla jako blesk. Šupiny se jí leskly, jak na ně dopadaly ledové krystalky a díky obrovské rychlosti jí bodaly do křídel jako milion jehel. Ale dračice to nevnímala. Užívala si let a dýchala mrazivý vzduch, který jí svíral plíce. Krajina se najednou převratně změnila a před Icesiershou zel obrovský kráter plný žhnoucí lávy. Propast.
Draecan se pokusil dračici dostihnout. Přitiskl křídla k tělu a letěl jako blesk. Na tempo rozčilené Icesiershy to však nestačilo. Měla náskok. Vylétl tedy výš, aby měl dobrý rozhled a viděl, kam letěla. Několika pomalými pohyby se vynesl do výšky a rozhlédl se. Když jí zahlédl, jeho křídla se úlekem zastavila ve vzduchu. Dračice mířila do Propasti.
Icesiersha letěla překvapivě jistě. Když měla vztek, sedávala na skále a pozorovala žhavou lávu. Propast všechny ledové draky děsila. Ale jí ne. Tvrdila, že se jí bojí, ale nebyla to pravda. Ve skutečnosti jí fascinovala a přitahovala. Kdyby to ovšem někomu řekla, byla by vyloučena ze společenství ledových draků. A kam by pak šla? Propast byla místem patřícím lávovým drakům. Ti by jí nikdy nepřijali. Icesiersha dosedla na skálu a pozorovala jezero lávy. Pak jí napadlo něco bláznivého. Roztáhla křídla na maximum a odrazila se. Plachtila těsně nad lávou. Užívala si horký vzduch a dobrodružství. Už se dostala do poloviny Propasti. Ucítila, že se pod ní něco děje, ale nevěnovala tomu pozornost. Vtom se hladina otevřela. Z díry vyrazilo ohnivé monstrum a vychrlilo plamen. Lávový drak. Icesiersha zpanikařila. Přitiskla křídla k tělu a chystala se vyrazit do vzduchu. V tu chvíli však ucítila palčivou bolest, jak se ostré zuby lávového draka zařízly do blány na levém křídle. Zařičela a vypálila na něj ledový plamen. Drak se stáhl, ale Icesiersha nedokázala vzlétnout. Z roztřepeného okraje křídla jí stékaly pramínky krve. Bojovala sama se sebou a zoufale se snažila vzlétnout dřív, než ji pohltí láva.
"Siery!" uslyšela výkřik. Icesiersha se ohlédla a uviděla Draecana. Blížil se k ní obdivuhodnou rychlostí a oči mu plály. Řítil se těsně nad hladinou. Najednou z lávy vyrazil další lávový drak a strhl ho do Propasti. Icesiersha se jen bezmocně dívala a snažila se udržet nad hladinou. Cítila, jak se jí zatmívá vidění a klesá dolů jako kámen.
Tma. Samá tma. Možná by mohla otevřít oči. Hlava jí bolela jako střep. Pomalu otevírala oči a rozhlížela se. Co se stalo? Jak se tu ocitla? Chtěla se zvednout, ale bolest v levém křídle jí přinutila si zase lehnout. Křídlo. Létání. Ale kam? K Propasti? Propast. Láva. Draecan. Pomalu se rozpomínala. Zavřela oči. "Sssssiery...", poslouchala šumění ve vlastní hlavě, "Sssssiery." Počkat. Teď už to znělo trochu moc reálně. "Siery!!!!"
Icesiersha vyskočila jako na pružince. Vmžiku byla na nohou. Před ní stál Draecan. "Draecane?"
"Copak? Už ani nevíš, jak se jmenuju?" dobíral si jí. Starý dobrý Draecan. Akorát se trochu posmutněle usmíval. A v očích mu svítila obvyklá jiskra trochu pohasle.
Z Icesiershy rázem vyprchala radost. "Co se děje?" zeptala se zmateně.
Draecan pokynul směrem k jejímu křídlu. Icesiersha se podívala. Blány byly spálené a celé křídlo sežehnuté.
"Už nikdy nepoletím." Strohý fakt. Nedokázala tomu uvěřit. Nedokázala se na své křídlo dívat. Byla bez křídel. To byla daň za to, že nebyla ledový drak celým srdcem. Hrdlo se jí sevřelo. Být bez křídel je ta nejhorší věc, co se drakovi může stát. Nelétající draky společenství vyloučí, protože jsou jen přítěž. Nebo je rovnou zabijí - a udělají jim tak službu, aby zemřeli rychle a nemuseli potupně umírat pomalou a velmi bolestivou smrtí.
"Ale ano."
Oba draci se otočili a uviděli Ghrinphelké. Usmála se na Siershu. V drápech svírala nějakou nazelenalou neforemnou hroudu. Ghrinphelké hmotě pokynula a ta se ztvarovala do blány. Neviditelným pohybem se vznesla do vzduchu a přilnula ke zbytkům Icesiershina křídla. "Jadmalitová pryskyřice!" vydechla Siery. "Ghrinphelké! Já...," nedokázala mluvit. Samým štěstím jí vhrkly slzy do očí. "Ghrinphelké! Já... já... budu LÉTAT!"