Duben 2009

První fotky druhé osminky

30. dubna 2009 v 8:05 | Minda |  Moje zvířátka
Tak sem konečně dávám (asi po dvou týdnech) fotky druhé osminky. S Jiskří se snesly okamžitě - žádná rvačka, jenom pískání (protože druhé osmí vadilo, když jí Jiskřička pořád okusovala :o)). Mám fotky z prvního dne.

Jinak, jmenuje se Šmudlinka. Vymyslela to mamka, a já, i přes veškerou snahu, jsem nepřišla na nic, co by na ní sedělo víc. Musela jsem se vzdát :o).

A tady už ten první den u nás. Byla dost vyjukaná, navíc v Gobíškově staré kleci (do které ho dávám, když mu čistím jeho klec).

P.S. Mám změnit design na ten, který je na www.duhazk3.blog.cz? Mně osobně připadají ty slunečníky trošku moc rušivé a střelené... ale zase nevím, co jiného bych na okraje stránky dala :o)...


Moje ANIMACE - Nebuďte oslové, podpořte Firefox

26. dubna 2009 v 18:11 | Minda |  Moje tvorba pro vás
Tohle vzniklo na základě zkratky "IE", označující Internet Explorer. Jak možná víte, tenhle prohlížeč zrovna dvakrát nemiluji, takže mě napadla tahle reklama na Firefox :o).

Předpokládám, že to stíháte číst (text na té animaci), a že je to čitelné, ale pokud ne, zde je text:

Osel: ÍÁ, ÍÁ, ÍÁ!
Počítač: IE, IE, IE! (po chvíli exploduje)
Osel: (kouká ze tmy)
Text na konci: Nebuďte oslové, podpořte Firefox! (a nahoře je napsána adresa tohoto blogu :o))


Moje PC tvorba - Voda na Marsu

25. dubna 2009 v 8:15 | Minda |  Moje tvorba pro vás
Tohle vzniklo z fotky pampelišky při jedné nudné dvouhodinovce informatiky. No, kdyby byla ta hodina nudná jenom jedna, to by ještě šlo... ale to je jedno. Konečně někdo stáhnul na ty starý bedničky ve škole nějakej normální grafickej program (Zoner Photo Studio), takže jsem ho tam zkusila na tomhle obrázku. Photoshop to není, ale ovládání je snadné a výsledky dobré :o).


Seznámení s Bajkou

22. dubna 2009 v 8:59 | Minda |  Zápisník
Už několik týdnů jsem na koních pozorovala dva nové koně - huculskou kobylku a valacha haflinga. Na minulé vyjížďce jsme se dozvěděli, že hafling se jmenuje Olaf (tehdy zničehonic vycouval a podařilo se mu nabourat většinu koňstva, takže jsme byli namačkaní jak sardinky a zvířata nebyla úplně klidná). Divoká kobylka, která se nenechala ani pohladit, však zůstala záhadou až do této neděle.

Když nám Jana (jedna z trenérek) dělila koně, oznámila mi, že si "vezmu Bajku". Docvaklo mi, že to je ta záhadná kobylka. Šla jsem tedy do stáje a vyvedla (už nasedlanou) huculku ven. Nechala se docela klidně vést, nedala najevo žádné známky nepřátelství (ale ani přehnaného zájmu). Mezitím, co jsem si upravovala třmeny, se mi však snažila pochodovat z dosahu. Otěže navlečené na jedné ruce mi nijak zvlášť neusnadnily můj úkol. Naštěstí mi jí na chvíli podržela Maky. S dotaženým sedlem jsem konečně stanula na koni.

První dojem byl triumfální (když jsem si vzpomněla, jak se Bajka minulé týdny nenechala ani pohladit), ale když mi Jana oznámila, že povedu zástup, už mi trochu sklaplo. Bája nejdříve mírně odporovala mým pobídkám, později už si dala říct. Táhla se ale jak dým, vůbec se jí nechtělo jít (pobízela jsem jí jak šílenec, občas už jsem prostě musela použít i bičík - tedy, ne že by to mělo nějaký účinek). Nakonec jsme se dostali do celkem normálního tempa (i když to nebylo nijak slavné).

Do té chvíle jsem jí považovala za normálního koně. Jaké bylo moje překvapení, když mi začala ve stopě kličkovat. Zarámovala jsem jí, ale stejně - stačilo trošku víc přidat na té či oné pomůcce, a už byla venku ze stopy. Po chvíli jsem se tomu jakž takž přizpůsobila.

Lehký klus jí vyloženě nudil. A dokázala to dát najevo. Pobídky jí byly celkem ukradené. Když jsme začali těžký klus, chvíli klusala pomalu, ale jakmile jsem posunula holeně víc dozadu, vyrazila takovým tím rychlým tempem klusu (kdo se někdy pokoušel neúspěšně koně nacválat, a ten mu místo toho prodloužil klus na maximum, ví, o čem mluvím) vpřed. Po krátkém souboji se mi podařilo jí dostat do pravidelného klusu.

Pak už se blížil konec lekce. Měla jsem Bajku nacválat. Jana mě upozornila, že Bája při cvalu občas zlobí, a že si mám co nejvíc zkrátit otěže. Začaly jsme klusat. Chtěla vyrazit, ale přiměla jsem jí k pravidelnému chodu. Pobídka do každého kroku. Držet na otěži. Pravidelně. Pak jsem v rohu před dlouhou stěnou přesunula pravou nohu víc dozadu a pobídla jsem do cvalu. Vyrazila tím šíleným tempem, takže jsem nemohla ani vysedávat, ani zasednout a klusat těžce. Zesílila jsem pobídku a Bája začala cválat. Skočila sotva pár skoků, když se vrátila do toho dlouhého klusu. Zpomalila jsem jí a přešla do lehkého klusu, pak zase těžký - a cval. Nenacválala, rozběhla se, co jí síly stačily, ale nenacválala. Vyrazila zničehonic ze stopy. I když jsem otěže zkrátila tak, že už snad nezbyly žádné zarážky, odmítla zpomalit. Podařilo se mi dostat jí do stopy. Přechod do kroku, volná otěž, pochválit.

Bajka je vážně osobnost.

Ranní ptáče dál doskáče

22. dubna 2009 v 5:58 | Minda |  Moje tvorba pro vás
Zde je důkaz mojí šílenosti. Máme dneska studijní volno, stejně jako zítra, takže bych mohla spát třeba celé dopoledne, ale já vstanu v 5:45. Je to normální?

Ranni ptáče dál doskáče. Pokud tedy únavou neupadne...

A proč by mělo skákat DÁL, když může skočit třeba VÝŠ? :o)


Kopytlíkův příběh II. - část desátá i první zároveň

18. dubna 2009 v 12:03 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Protože první "sága" byla dokončena, tohle patří už k druhé části příběhů. Sice opět ne příliš akční, ale pořád o poznání víc než předchozí díly. Jinak, mám prosbu pro Kei - prosím, nezasahuj mi do toho stylem, že Osage přilétne a zachrání Kopa, nebo že si z něj jenom chtěla vystřelit či tak. Konečně se mi ho podařilo dostat do nějakého nebezpečí, ze kterého se musí vysekat sám, mám už plábny, jak co bude, možná bude příští dílek hodně akční, pokud mi to nepředěláš :o). Děkuju.

Třetí osminka

15. dubna 2009 v 19:24 | Minda |  Moje zvířátka
Ještě nevím, jak se ta potvůrka bude jmenovat. Zatím je to prostě jenom "osmák č. 3" :o). Ano, dnes mi přibyl do zvěřince další hlodák tohoto druhu. S Jiskřičkou se doslova zbožňujou :o)...

Asi to nevydržím a karanténa bude jen pár dní. Už si s Jiskří povídaly přes klece. Myslím, že se budou mít rády.

Té druhé osmince je šest týdnů. Je dost drobná, víc došeda, má větší oči a uši (i když to je možná tím, že je ještě dost vyjukaná a ne tak vykrmená jako Jiskra...). A je jednoduše nádherná :o)...

P.S. Fotky dodám brzy.







Nabehocit, hliněná potvůrka

10. dubna 2009 v 10:27 | Minda |  Chvíle inspirace
Nějaký neurčitý úryvek čehosi. Mohla to být povídka, ale na to je to až příliš krátké. Prostě jenom slova poskládaná do vět. Nic víc, nic míň. Vzniklo to v mé hlavě a rozhodla jsem se přenést to na papír (obvykle se mi spíš stává, že v hlavě mám jenom námět a až u klávesnice domýšlím souvislosti).

"Co to je?" zeptala se.
"Nevím," odpověděla jsem jí. Obě jsme se dívaly na podivného tvora vznikajícího pod mýma rukama. Otřela jsem si ruce od hlíny do hadru zavěšeného na topení.
"Musíš vědět, co to je," trvala na svém.
"Nemusím."
"Copak ani nevíš, co děláš? Nejsi trochu divná?" prohlásila upřímně.
"Řekni 'nabehocit'," požádala jsem jí. Zatvářila se trochu zmateně.
"Nabehocit."
"Víš, co to znamená?"
"Ne."
"Já sice nevím, co dělám, ale aspoň vím, co říkám," ušklíbla jsem se.
"Ty snad víš, co to je 'nabehocit'?" ozvala se dotčeně.
"Jasně."
"Hm? Tak říkej," nedokázala zakrýt svou zvědavost.
"Je to slovo. A mimochodem moc pěkné," usmála jsem se.
"To vím taky!"
"Tak proč jsi to neřekla hned?"
"Myslela jsem, co to je, kromě toho, že je to slovo!" zamotala se do své řeči.
"Jo takhle," hrála jsem nechápavou. "V tom případě… nabehocit je tahle potvůrka," ukázala jsem na hliněnou sošku.
"Vyhrála jsi," poznamenala. "To by mě nenapadlo."

Venčení Gobíse

9. dubna 2009 v 7:44 | Minda |  Zápisník
Včera jsem šla poprvé po zimě vyvenčit Gobiho (pokud nevíte, kdo to je, styďte se; je to náš třídní /teď už spíš můj/ pískomil, více o něm zde).

Popadla jsem jeho klec a vydala se na zahradu. Májové počasí slibovalo dobré podmínky pro pobyt na čerstvém vzduchu nejen pro mě, ale i pro mého čtyřnohého společníka. Zpoza kočičího domečku jsem vytáhla výběh (kvádr z pletiva, má vlastní výroba) a potěšeně zjistila, že je v celkem dobrém stavu.

Gobíška jsem chvíli lovila v kleci. Když se mi podařilo ho chytit, pustila jsem ho do výběhu. Byl z toho celý nadšený.

Bohužel Pusík (kocourek) byl také velmi rozjařený. O chov hlodavců má velký zájem, Gobi ho přitahuje jako magnet. Po krátkém očním souboji (se mnou) se však vzdal a poodešel do uctivé vzdálenosti.

Gobi má trošku nepraktický zvyk. Hrozně rád přebíhá z výběhu do klece a zase zpátky. Když mu to neumožním, začne hryzat - mříže, pletivo, nebo cokoliv, co mu brání. Pak ho musím každých pět vteřin přehodit z klece do výběhu nebo naopak, přičemž se mi snaží vysmeknout.

Nakonec se zponenáhla obloha zatáhla (byla skoro tma). Začalo pršet. Bála jsem se, že by mohlo zvířátko nastydnout, a tak jsem vzala klec a běžela zase domů. Bohužel jsem přitom zakopla a s mojí pověstnou šikovností klec dopadla na kamení v břečťanu, kde se kompletně rozletěla na části.

Gobimu se otevřela cesta ke svobodě. Chvíli jsem jenom zírala na mříže, které se válely opodál trosek vybavení klece. Bylo mi jasné, že jestli Gobi zmizel do břečťanu, už ho pravděpodobně nikdy neuvidím. Rychle jsem zvedla domeček, ale ten byl prázdný. Zbylé úkryty byly převrácené. Najednou jsem zahlédla pískový záblesk pod hromádkou sena. Jedním hmatem jsem
Gobíška polapila.

Můžu vám říct, že jsem pak už jenom stála uprostřed toho deště a snažila se uklidnit tepající srdce. Gobíka jsem vrátila do sestavené klece (bez podestýlky, ta se vysypala). Očividně byl (narozdíl ode mne) v úplné pohodě. Nic na něj naštěstí nespadlo, pokud nepočítám tu hromádku sena.

Doma jsem mu nově zařídila klícku, takže měl až do večera co dělat. Vůbec mu nevadilo, že běhal celý den...

Fotky ze starých Letopisů Narnie

7. dubna 2009 v 18:45 | Minda |  Tak tohle stojí za to!
Tak tohle mne dostalo! Tyhle snímky jsou ze starých verzí Letopisů Narnie. Už v roce 1979 byl natočen animovaný film (obrázky z něj níže), v osmdesátých letech bylo vytvořeno několich hraných,snad ještě vtipnějších filmů. Jinak, ty dvě děti na druhé fotce mají být Lucinka a Zuzana :o). Ti dva podivní hnědí tvorové zase Bobrovi... :D

Letopisy Narnie mě okouzlily od prvního přečtení, postupně jsem četla všechny díly asi třikrát. V té době ještě nebylo natočeno jejich novodobé filmové zpracování, málokdo tyhle knížky znal. Pamatuji si, jak jsem jásala, že jde do kin nový film inspirovaný právě Narnií... a to jsem ani netušila, že už byly LN zpracovány už několikrát :). Nicméně trošku legračně.

Nalezeno na youtube.com.







































Ples II

7. dubna 2009 v 18:39 | Minda |  Zápisník
Lidi, já se mám! Nejenom, že dneškem počínaje máme VELIKONOČNÍ PRÁZDNINY, ale zároveň se dneska konná maturiťák naší školy. Všichni už ples měli, jenom my ne (pokud jste si všimli, nedávno jsem se o jednom zmiňovala, ten byl však pořádán jiným gymplem). Právě teď tady sedím v nepříliš pohodlných šatech (šaty obecně moc nemusím, takové ty lehké letní mám ráda, ale v těhle se cítím trošku uvězněně :o)). Ale jo, mohlo to být horší. Aspoň mám zatím na nohou pantofle, a ne botky na podpatku (ne že bych nosila nějak extra vysoké podpatky, ale většina vhodné obuvi prostě nemá výšku paty (dle mého názoru) adekvátně k výšce špičky. No nic. Těším se na tanec letošních primáníků :o). To bude zase sranda. Zajímavé je, že jsem nás zatím shledala nejnešikovnějším ročníkem v historii školy. Nebo aspoň za posledních pár let...


Kalendář

4. dubna 2009 v 8:35 | Minda |  Moje tvorba pro vás
Tohle je můj obrázek do grafické soutěže na x.weblib.sk. Úkolem bylo vytvořit stránku kalendáře na duben 2009, s motivem koní, slunečnic, deště, Prahy nebo Lily Allen. Můžete hádat, co jsem si vybrala :o). Upozorňuji, dělala jsem kalendář poprvé v životě. Úprava nic moc, ty čísla a názvy dnů až moc velký, obrázek trošku moc malej, efekty žádné. Ále co.

Apríl!

1. dubna 2009 v 18:47 | Minda |  Zápisník
Apríl! Tohle slovo patřilo dnes k těm nejčastějším, které jsem slýchala :o). Letos se mi podařilo napálit dvě moje kamarádky a k tomu ještě dva profesory... to byla celoročníková akce.

Zrovna jsme se skleslým výrazem mířili na matiku, když se do naší třídy nahrnulo áčko. Během minutky nám vysvětlili, že si chtějí vystřelit z fyzikáře (se kterým shodou okolností měli psát test). My si budeme hrát na ně a oni na nás. Tak jsem se na jednu hodinu stala "áčákem".

Fyzikář si všiml, že jsme nějak podezřele zticha, a také, že nejsme áčko. Chvíli nám naznačoval, že legrace skončila, ale pak se rozhodl, že budeme psát ten test. Hrál s námi naší hru, takže do třídnice zapsal "Apríl!" a pak jména spolužáků, o kterých jsme tvrdili, že chybí.

Pak se psal test. Podepsali jsme se v drtivé většině "Apríl" a napísali tam velmi zajímavé věci ;o). Někdo napsal jako odpověď na otázku "Zeptejte se křišťálové koule" atd. .

Následně asi dvě písemky (včetně mojí) vylétly z okna (je to nejvyšší patro školy, takže to byla pěkná sranda) a o dalších dvou se začalo tvrdit, že je jedna spolužačka snědla :o). Ve skutečnosti si je nacpala do pusy a vyplivla do odpadkového koše. Celou hodinu jsme si tedy užili apríl.

Na konci hodiny přišel někdo z áčka, vyslaný zřejmě matikářkou, že prý chce zpět třídnici. Fyzikář mu začal tvrdit se smíchem, že jsme áčáci. To už jsme se váleli smíchy a tleskali...

Další hodinu jsme měli třídní, češtinářku. Hodlali jsme na ní přichystat také nějaký žertík. Přestavěli jsme všechny lavice a stolek tak, aby byla třída zrcadlově obrácená. Místo na tabuli jsme tedy koukali na nástěnku, které vévodily obrázky animovaných postaviček :o) (v čele se Strýčkem Skrblíkem).

Pár minut před zvoněním jsme se doslechli, že jestli chceme chystat nějaký apríl, budeme psát test. Pozdě.

Nicméně to třídní přežila s humorem :o). Na konci hodiny jsme zase přestavěli lavice a bylo vše podle pravidel...