Únor 2010

Zima

28. února 2010 v 10:11 | Minda |  Chvíle inspirace
Stará básnička z roku 2007. Ani nevím, proč jí sem dávám, protože můj básnický antitalent udělá z každého pokusu jakousi zoufalou rýmovačku. Mám dojem, že jsem vymyslela nový typ rýmu. Žádné aabb, ani abab, ale spíš abcbdcad:D:D nebo něco v tom stylu. Prostě slova bez ladu a skladu... Jak je vidět, psala jsem jí v listopadu, protože Vánoce se teprve blížily :)).

Nám už na zahradě rostou krokusy, co u vás? Taky už jaro začíná přebírat vládu? Nebo máte pořád nasněžíno?

P.S. Jsem v Rakousku, tenhle článek je přednastavený... takže se omlouvám, že vám nebudu odepisovat.


Kopytlíkův příběh II. - část čtrnáctá (a pátá z příběhů druhé série)

27. února 2010 v 9:18 | Minda |  Kopytlíkova rubrika
Protože dneska odjíždím na hory (a ukážu se tady asi až v pondělí), tak jsem se rozhodla, že vám sem dám aspoň jeden krátký díl Kopytlíka. Omlouvám se, ale nečtu to pořádně po sobě, takže na styl a chyby nehleďte :). Snad nevadí, že je kratší, víc to rozepíšu příště :)). Navazuje na můj třináctý díl a také na dílek od Katy*.

Kdo neví o co jde, měl by si to přečíst od začátku, protože se obávám, že by zmatené pokračování nepochopil ;). Kei, omlouvám se, že jsem psala i tu část o Osage, ale prostě mi to tak sedělo:D:D...

Ať se líbí. Kritizujte, ať vím, co dělám špatně ;).


Pískomil a výběhy- jak postavit výběh?

24. února 2010 v 9:44 | Minda |  Pískomilové
Prohlížela jsem si staré záznamy v počítači a narazila jsem na tyhle nikdy nezveřejněné fotky. Gobísek už běhá po věčných loukách, ale myslím, že by si zasloužil, abych sem přidala jeho snímky z výběhu.




1. Jaký výběh lze postavit?
Osobně jsem stavěla výběhy dvojího druhu. První byly v bytě - byly to obvykle kartonové krabice naplněné nějakou podestýlkou a s mnoha prolézačkami nebo prostě jenom zahrazená část pokoje. Druhý typ výběhů byl venkovní - byl to kvádr z pletiva s dvířky ve "střeše", který se v létě dal na trávník nebo jiný typ povrchu a pískomil se mohl bez nebezpečí útěku proběhnout (pozor, je třeba pískomila při KAŽDÉM pouštění do výběhu, ať už venkovního nebo vnitřního, hlídat!).





Létání s Google Earth

22. února 2010 v 18:16 | Minda |  Tak tohle stojí za to!
Google Earth je šikovný program, ve kterém se "sny stávají skutečností", a to téměř doslova. Umožňuje nejen prohlédnout si celou Zemi z vesmíru, podívat se, v kolik hodin zapadá slunce třeba nad Sydney, zblízka prozkoumat hvězdnou oblohu či povrch Marsu, ale také obsahuje letecký simulátor.

O téhle funkci se u nás ve škole mimoděk prohodilo pár slov, když jsme přicházeli na informatiku a čekali na začátek hodiny. Několik studentů z nižších ročníků (převážně primáni) nadšeně vykřikovali cosi o tom, že si vytvořili nějakou úžasnou dráhu, na kterou navedou letadlo. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Nedávno jsem se o leteckém simulátoru dozvěděla i od Carr. Nedalo mi to a zkusila jsem si tedy prolétnout se nad Zemí...

První dojem byl šok. Nedokázala jsem letadlo ovládat. Dosud jsem u žádného programu nepoužívala návod, takže jsem byla připravená, že i tady se vše doučím metodou pokus-omyl.

Nešlo to. Poté, co jsem měla sérii několika havárií, aniž by se mi podařilo pochopit ovládání, jsem nakoukla do manuálu, a za pár minut jsem mohla hrdě oznámit, že se mi poprvé podařilo vzlétnout - z letiště v Hamburku. Když jsem se pořádně prolétla nad krajinou, pustila jsem se do těžšího oříšku. Přistávání. I to jsem ale s věrným letadýlkem SR22 překonala. Netrvalo dlouho a začala jsem s experimenty, jako bylo létání pod hladinou moře (skutečně to jde, přišla na to Carr) nebo přistávání na mořské hladině, pak také vzlet a hladké přistání uprostřed hornaté krajiny Alp. Okusila jsem i létání nad povrchem Měsíce a Marsu (ale na Zemi je to prostě lepší).

Jediné, co se mi dosud nepodařilo, je naučit se létat s druhým letadlem, stíhačkou F16. Vzlétnout i korigovat let už mi docela jde, akorát to přistávání není moc slavné. I když postupuji přesně tak jako u SR22, dokonce o trochu citlivěji, pokaždé mám havárii, protože v pár set metrech nad zemí mi přestane fungovat ovládání. Musím vyzkoumat, čím to je. Že bych až moc snížila tah?

Chcete si to také zkusit? Návod k simulátoru najdete zde.
Kde v aplikaci Google Earth najdete letecký simulátor? Nástroje → Spustit simulátor letu
Nemáte Google Earth? Ke stažení klikněte sem (klik na Agree and download, mám ten dojem:)).

(zdrojem snímku Google Earth, vyfoceno kdesi nad Alpami)

Léto (a podzim) 2006

21. února 2010 v 13:46 | Minda |  Moje fotografické výtvory
Procházela jsem archiv fotek a objevila jsem tři a půl roku staré snímky. Pochází z léta 2006, z naší dovolené v Provence (první, ale naštěstí ne poslední výlet do Francie), potom taky z Českého ráje a jedna fotka, to hnědé hříbě, byla vyfocena v Kouřimi. Byli jsme za to léto a podzoim i na mnoha dalších místech, ale protože se mi vypnul Photoshop, rozhodla jsem se, že tyhle fotky zatím stačí.

Musela jsem se smát, jak obrovský rozdíl v kvalitě snímků najdu u těchto fotek oproti těm, které fotím v poslední době, když se k tomu dostanu. Pořád jsem tedy fotografické poleno, kompozice, světlo a spol. mi říkají velké nic. Ale s tím stařičkým Photoclipem (pokud tuhle značku neznáte, nedivte se. Mám dojem, že taková značka ani nikdy neexistovala) mělo focení jakýsi jiný rozměr. Taťka ho koupil v roce 2003 nebo 2004, jakožto náš první digitální foťák, za nějaký ten rok připadl mně. Neměl barevný displej, žádné režimy, a to ani noční. Zoom u něj neexistoval. Dírkon hadr, vážně (pokud nevíte, co je Dirkon - je to fotoaparát, který lze slepit z papíru, a je skutečně funkční.. místo čočky slouží miniaturní dírka... otázka zní, v jaké kvalitě budou dané fotky).

Ale Photoclip, který si záhy získal přezdívku Kaskadér, byl prostě nenahraditelný. Když se postupně rozpadl v průběhu let na jednotlivé součátky (kryt spouště, baterek či náhradní paměti mě příliš nemrzely, ale když u spouště upadly kontakty a otočné pouzdro na baterky bylo nutno přilepit extra silným lepidlem, byla jsem nucena schovat foťák do šuplíku. Pořád jsem se neodhodlala k tomu ho zkusit zprovoznit.), bylo mi jasné, že s ním už asi nic moc nevyfotím. I tak mi zbyly zajímavé fotografie...


P.S. Ti bílí koníci jsou polodivocí camarguesští koně. Mimochodem, věděli jste, že ve Francii žijí volně plameňáci? Konkrétně je to také v národním parku Camargue.


Koně na Chabech

9. února 2010 v 17:57 | Minda |  Zápisník
Vítám vás tu zase po dlouhé době. Dneska mám trošku času, předem se vám všem omlouvám za svou nepřítomnost. Ale pololetí, nové kroužky, velké postupovky (do dalšího ročníku) a zároveň rozřazovačky... bylo toho hodně.

Přestála jsem to jen taktak, musím se pochlubit, že po studijní stránce celkem úspěšně. Šesté místo v olympiádě z dějepisu (obvodní kolo); třetí místo (podle bodů) nebo šesté až osmé (podle studentů, na prvním místě se s 35 body umístili tři, na druhém s 34 body dva a já měla 33 bodů ještě s dvěma kamarády) z angličtiny v testech z látky celého studia (účastnil se celý ročník)...

Kroužky se s příchodem nového pololetí také změnily. Jak to vypadá, budu se muset vzdát dramaťáku (V. alias "Pan Bakalář", který nás vedl, nemá už ve středu čas, takže přeložil dramaťák na čtvrtek, kdy mám volejbal). Dneska jsem byla na zkušební hodině "English Drama", což by mohlo být docela zajímavé.

Mimo to jsem se nenápadně vpašovala na koně ke kamarádce (A.), která mě celkem dlouho překecávala, abych s ní zašla na "její" jízdárnu, kam se nějaký čas už chystám. Rozhodně to stálo za to. Narozdíl od Toulcáku tady byla stodola, která se používala jako volné ustájení a zároveň i krytá jízdárna, potom jedna kruhovka (pro poníky), větší jízdárna a samosebou stáje (+ přístřech pro pony).