Květen 2010

Jeden večer v Münchensteinu...

26. května 2010 v 19:43 | Minda |  Typografie
Nebe nad Münchensteinem červenalo večerními paprsky slunce. Max seděl ve své kanceláři a opíral čelo o lokty, nehnutě pozoroval objednávku na psacím stole.
Bílý papír pokrytý temně černými písmeny ho provokoval. Obyčejní lidé by v té zakázce viděli pouze formalitu. Max ne. Pro něj arch sálal podivnou aurou, obyčejným smrtelníkům utajenou. Nevnímal slova, kterými společnost Linotype žádala o vytvoření nového typu písma. Utápěl se ve svém vlastním světě plném rovných i zkosených úhlů, vlnek, teček a vykřičníků. Mezi zmatenými tvary mu v mysli vytanula dvě slova.
"Akzidenz-Grotesk," zamumlal, "samozřejmě."
Zamyšleně se poškrábal na bradě. Ano, úspěšný font (- jak se v jeho branži říkalo písmům -) Akzidenz-Grotesk by byl dobrou předlohou pro jeho návrh. Chvíli šermoval tužkou do vzduchu.
"Sedmička přece nemůže mít patku," zavrčel nespokojeně. Každým tahem se do jeho tváře rozlévalo soustředění. Chce to vyhladit, přizpůsobit, sjednotit...

Štěstí z Kukury

23. května 2010 v 9:26 | Minda |  Zápisník
Kousnutí zmije obecné prý zdravého dospělého člověka nemůže zabít. Stačí prý dát postiženého do klidu, nerozpumpovávat krev pohybem, pokousanou končetinu zvednout nad úroveň srdce a zavolat (pro všechny případy) doktora.

Jenže co uděláte, když se se zmijí setkáte tváří v tvář?

Zmije?










































P.S. Dokážete rozpoznat, který(ří) z hadů je(jsou) zmije? A dokázali byste to i v přírodě, tedy v okamžiku, kdy nemáte času nazbyt?