Červen 2010

Giara poníci z náhorní plošiny

30. června 2010 v 2:12 | Minda |  Koně
Říká se jim různě: Achetta, Pony Della Giara nebo prostě sardinští poníci. Jsou to menší (kolem 130 cm KVH), robustní koně s tuhým kořínkem. Nikdo pořádně dodnes neví, kde se tu vzali, nejspíš utekli od Féničanů nebo Kartaginců.

Zbarveni bývají černě nebo hnědě, ojedinělí jsou ryzáci (vyskytují se hlavně u "ušlechtilejšího" typu giara ponyho). Typickými znaky jsou primitivní vzhled, dlouhá hustá hříva, tmavší barva srsti a mandlové oči. Mimořádně odolní poníci byli v minulosti využíváni v zemědělství, později jako masná zvířata. Jejich počet díky nahrazení stroji výrazně poklesl, v současné době zbývá kolem 500 kusů. Plošina Giara byla vyhlášena za chráněné území a snaha zachránit sardinské poníky zatím pomáhá plemeni přežít.

Zaujali vás tito poníci stejně jako mě? Mám ráda primitivní plemena koní (hlavně huculy), o giarském ponym jsem však slyšela poprvé. Momentálně jsem na Sardinii, kde k vaší smůle není internet (Pozn: tento článek byl napsán 24.6. a automaticky nastaven, aby vyšel až dnes), takže uvidím, jak vypadají doopravdy! :)

Určitě si je nafotím a nějaké ty fotky vám doručím. Zatím postačí snad koláž z fotek nalezených na internetu. Mimochodem, zdrojem textu je horses-online.cz, na stránce Encyklopedie plemen/Achetta.


Z návštěvy ZOO - zvířecí páry

24. června 2010 v 11:58 | Minda |  Moje fotografické výtvory
Možná jste si někdy všimli, že na rančích se koně často dělí do párů. Na pastvinu chodí většinou po dvou nebo v sudé skupině. Proč to tak je?

Stádová zvířata, jako jsou koně, potřebují vzájemnou ochranu a jistotu. Osamělý kůň = snadná kořist. Víc očí víc vidí, stádo si všimne útočníka dříve, navíc může v krajním případě ochránit fyzicky slabší jedince (např. hříbata). Koně díky stádu nemusí být neustále ve střehu (na stráži se divocí koně mohou "vystřídat"), což umožňuje strávit velkou část dne pastvou nebo dalšími v normálním případě nebezpečnými činnostmi.

I přesto se koně raději dělí do párů, ve kterých mohou tomu druhému důvěřovat. Hledají si prostě "nejlepšího přítele". Pro fungování stáda by spolu měli všichni koně vycházet (nebo se přibližně respektovat), ale asi je jasné, že si někteří jedinci spolu "nesednou". Nejlepší přítel působí jako opora, někdo, na koho se můžeme ve stádě vždy spolehnout.

Fixace na stádo může pokročit do takové míry, že kůň za ostatními (nebo za svým "nejlepším přítelem") poběží i proti vůli jezdce. Koně by měli být VŽDY chováni minimálně po dvou, jinak hrozí psychická zátěž vedoucí k problémům jako jsou koliky, agresivita apod. Je vhodné chovat koně venku nebo ve "volném ustájení" (ne boxy ani stání), kde mají koně možnost nejen pohybu, ale i fyzického kontaktu s ostatními. Nenechávejme koně samotného v boxe, stresuje se. Zlozvyky jako klkání, hodinaření apod. jsou zapříčiněny nejen "nudou", ale i samotou.

Nezapomínejme, že pro divokého koně je box a samota nejhorší noční můrou. Uzavřený prostor znamená žádnou možnost úniku, osamocený kůň v přírodě nepřežije déle než pár dní (pokud vůbec). Zkusme někdy přemýšlet trochu "koňsky" a neřídit se pravidly konvenčního chovu koní!


Jízda na parellce

1. června 2010 v 10:53 | Minda |  Zápisník
Parelliho provazová ohlávka je cosi jako uzdečka bez udidla (tedy bez železa v tlamě koně). Není kožená, ale smotaná z provazů, které mají na správných místech koňské hlavy uvázány uzly. Tyto uzlíky působí (při pohybu provazu v jezdcových rukou) mírný tlak na určených místech. Můžeme tak koni naznačit, co po něm chceme, bez zbytečné bolesti.

Provazovka


























Orientační nákres podle http://www.naturalnag.com/images/hs_2knot.jpg